Znaven, ach, znaven vsím, já volám smrt a klid,
kdyz vidím zásluhy rodit se na zebraci,
a bednou nicotnost zas v nádhere se skvít,
a víru nejcistsí zrazenou v horkém pláci,
a zlatý vavrín poct na hlavách nehodných,
a dívcí nehu, cest, servanou v okamziku,
a dokonalost pak, budící uz jen smích,
a vládu ve zchromlých parátech panovníku,
a jazyk umení vrchností zmrzacený,
a blbost, doktorsky radící rozumu,
a prímost, zvanou dnes hloupostí bez vsí ceny,
a Dobro, zajaté a otrocící Zlu -
tím vsím, ach, unaven, já zemrel bych uz rád,
kdybych tím nemusel i lásce sbohem dát.
1964
W. Shakespeare: Sonety, MF Praha 1964, s. 72