Po smrti kricím tím vsím unaven,
hle, zásluha se na zebrotu rodí
a pozlátkem tret prázdný ovesen
a ryzí vernost v nevere se brodí.
A zlatá cest na míste nestydu
a cudná ctnost v hampejzy pohrobena
a dokonalost stvána v neklidu
a síla trpaslíky seslabena;
ctná snaha blbosti v plen vydána
a umení jho moci musí nést
a prostota jak hloupost vysmána,
zlo zalárníkem, dobro veznem jest:
Vsím unaven rád umrel bych, ví Buh,
mou smrtí jen by sám tu nezbyl druh.
1904
W. Shakespeare: Historie - Básne, SNKLU Praha 1964, s. 473